Pád civilizace

Jádro mých posledních úvah o úpadku civilizace

Základem civilizované společnosti je rodina, kde rodiče jsou muž a žena – z důvodu zachování mužského a ženského principu, jak fyzicky, tak energeticky a duchovně – přičemž autorita spočívá na rodičích a ve společnosti, tj. na veřejnosti, obecně na starších lidech. Rodiče a starší spoluobčané předávají dětem životní zkušenosti a vedou je na cestě životem.

Jakmile se toto uspořádání změní a dojde k přesunu autority, čili fokusu, z rodičů na děti, ke vzniku tzv. kultu dítěte, začíná úpadek kultury a celé dané civilizace.

V našich podmínkách k tomuto posunu došlo někdy koncem 80. let 20. století. Dnešní děti, resp. dospívající mládež už nebude díky své přecitlivělosti, rozmazlenosti a sebestřednosti schopna pokračovat v zavedeném systému a zachovávat jednotlivé pozice ve společnosti a celý systém se začne postupně rozpadat, přičemž není připravená žádná alternativa, která by ho nahradila.

Této situace a slabosti velmi využiji nejpravděpodobněji muslimské společnosti, které podobný úpadek nezažívají a které mají pevné daný, neměnný řád.